Mé dojmy z fotoaparátu Nikon D7100 - díl I.
Nikon D7100 díl I.
Chtěl bych se s Vámi podělit o své dojmy z digitální zrcadlovky Nikon D7100.
Jak už to v životě někdy bývá, staré dobré věci doslouží a Vy za ně musíte hledat náhradu. Podobný osud potkal mnou dosud používanou zrcadlovku Olympus E-3 spolu s teleobjektivem Zuiko Digital 70-200mm f2,8-něco. Otázka zněla, čím tuto sestavu používanou hlavně na fotografování letadel za letu nebo jedoucích automobilů při automobilových závodech nahradit. Protože očekávat další digitální zrcadlovku formátu Four Thirds od firmy Olympus je dost nerealistické, musel jsem se poohlédnout po jiné značce. Po finanční stránce je to velká nevýhoda, ale jinak to může být výhoda, pokud nejste srdcem taženi k některé existující firmě vyrábějící fototechniku. Musím předeslat, že já předem žádného favorita neměl, takže jsem měl možnost výběru z celé škály, která je na trhu. To vypadá velmi slibně, ale jen do té doby, než na tuto škálu aplikujete své požadavky a výšku bankovního konta. Samozřejmě se ukázalo, že dnes nejsou limitující ani tak požadavky, jako velikost sumy, kterou jste ochotni do sestavy investovat. Tuto sumu jsem si přesně stanovil a v případě těla neměla přesáhnout nijak výrazně třicet tisíc korun, což je podstatně méně, než byla cena, kterou se honosila mnou milovaná É trojka. Tímto omezením se celkový výběr poměrně drasticky snížil na Canon 7D, který už nějaký rok oblažuje své majitele a zcela nový Nikon D7100. O sedmičkovém Canonu se popsalo mnoho papíru, takže jsou poměrně dobře známy jeho přednosti i nedostatky. O to větší zvědavost ve mně budil nový Nikon. Vždyť kdo by odolal marketingové masáži, tvrdící, že dostanete fotoaparát se superrychlým a superpřesným ostřením z vlajkové lodi Nikonu, přístroje D4 za cenu (když dodržím použitou terminologii) záchranného člunu. Vždyť rychlé a přesné ostření je přesně to, co chci a potřebuji. Po prohlédnutí několika fotografií exponovaných právě Nikonem D7100 a stažených z webu v plném rozlišení bylo rozhodnuto. Z mých těžce nabytých peněz budou mít tentokrát radost u Nikonu, pokud to osahání skutečného přístroje nezhatí. Tak hurá do Prahy ke Škodovi na předváděcí akci, kde jsem mohl podržet vyhlédnuté tělo ve vlastní pazouře. Tak se také stalo a já musel konstatovat, že tohle do mojí ruky nijak nepasuje. V porovnání s E-3 naprostý ergonomický průšvih, ale to je pro Nikon trochu nespravedlivé, protože tady porovnávám jablka a hrušky najednou. Když tedy porovnám cenově souvstažnější přístroje, jako je mnou také vlastněný Olympus E-510, na ergonomii zase vede Olympus, dokonce když to porovnám s asi jediným kompaktem, který kdy měl externí Battery Pack, Olympusem C-8080 Zoom, vede zase zcela jasně Olympus a to i bez jmenovaného Battery Packu a to dokonce i přes to, že je výrazně menší! Pánové u Nikonu, máte se v téhle cenové kategorii ještě hodně co učit! U mého Nikonu zachránil ergonomii trochu Battery Pack, který jsem byl nucen koupit také od Nikonu, alternativního výrobce pro tento přístroj jsem ještě nenašel. U tohoto výrobku je pro změnu jiný průšvih a tím je jeho cena. Za kousek plastu se spouští, jedním křížovým joistickem, dvěma rollery a asi dvěma tlačítky vypláznete zcela nehorázných 6 000,- Kč. Navíc má tento výtvor Nikonu trochu podivnou konstrukční filosofii v tom, že když ho připojíme k tělu přístroje, zůstane původní baterie v těle a do přídavného Battery Packu jde zasunout druhá baterie v jakémsi „šuplíku“. To celé je poněkud zdlouhavě neohrabané a hlavně zcela nepraktické. Při každé výměně baterie v těle musíte celý Battery Pack odšroubovat, vyměnit baterii a znovu přišroubovat Battery Pack zpátky na tělo. U mého Olympusu v těle žádná baterie nezůstávala. Výměna dvou baterií v Battery Packu pak byla dílem okamžiku. U Nikonu to vypadá na práci při dlouhých zimních večerech. Kladu si otázku, proč u Nikonu zvolili tak nehorázně nepraktické řešení? Za co lze naopak jednoznačně pochválit konstruktéry Nikonu, to jsou dvě pojistky na režimových přepínačích, bránící jejich nechtěnému pootočení. Tady musím dát palec jednoznačně nahoru. Je to velice jednoduché, ale hlavně stoprocentně účinné řešení, které zabrání tomu, abychom exponovali s jiným nastavením, než jsme původně chtěli. Komu se někdy, tak jako mně, něco podobného stalo, dá mi v téhle věci jednoznačně za pravdu. Při svých dojmech mohu zmínit například i takovou maličkost, jako je zvuk spouště. D7100 má (nebojím se to nazvat) kultivovaně jemný zvuk spouště. Olympus E-3 měl libozvučnější a výraznější zvuk, který však mohl být za některých okolností značně rušivý. To by se u Nikonu stát nemělo. Velikost ovládacích prvků je u obou značek obdobná, což v praxi znamená obtížnou, ne- li nemožnou manipulaci v rukavicích. Rollery Nikonu mají poněkud těžší chod, což může mít své opodstatnění, ale zatím jsem si na to ještě nezvykl. Co mi dělá vyloženě problémy, to je opačný závit bajonetu. U Olympusů se nasazuje bajonet otočením po směru hodinových ručiček, tady je tomu právě naopak. Není to kardinální problém, ale je to pro mne hodně nezvyklé. Obdobně nezvyklý je pro mne poměr stran čipu snímače, protože doposud jsem byl zvyklý na snímače Four Thirds, které mají poměr stran 4:3 a já už měl zhruba v oku, jakou mám volit kompozici, aby z toho byla fotka i na papíru. Tady se to budu muset učit znovu, tato věc však není vinou Nikonu. Zmínit bych měl i konstrukci. Olympus měl deklarovanou odolnost proti vodě a prachu, což tento Nikon nemá (bohužel... :-(, ale za ty peníze to nelze považovat za výrazný nedostatek. Jinak se zdá být konstrukce dostatečně robusní a odolná s vyjímkou dvířek paměťových slotů, které ve mne nebudí nijak zvlášť velkou důvěru a nevěřím v jejich dlouhou životnost. U Olympusu byla dvířka značně robusnější. U žádného z jmenovaných přístrojů nic nevrže, nekroutí se, takže zdání solidnosti je zachováno. Olympus měl celé tělo z kovové slitiny a byl tak velmi odolný, Nikon má kovové pouze důležitější části. Při držení v ruce se to nijak nepozná, pádovou zkoušku zatím provádět nechci. Olympus byl rodákem z Číny, Nikon pochází z Malaysie, právě tak, jako moje stará Minolta X-300. Nehodnotím, které rodiště je lepší, to dodávám pouze pro doplnění. Tolik by asi stačilo na uvedení prvních dojmů, které bude korigováno skutečným focením a vlastní praxí s přístrojem, kterou ještě nemám. Jakmile s Nikonem trochu něco nafotím, podělím se s Vámi o své další dojmy, z nichž asi největší váhu bude mít obrazový výstup. Václav Hedrlín