FOTOEXPO 2013 A FESTIVAL SVĚTLA SIGNAL PRAHA

19. října 2013 se v Holešovicích konalo FOTOEXPO s podtitulem „Veletrh a festival současné fotografie“. Tuto akci pořádal Terinvest. Jaká byla? Pokusím se Vás ve zkratce seznámit se svými dojmy z tohoto veletrhu, které se mohou zcela lišit od dojmů kohokoliv jiného.

Hned na začátku se nemohu zdržet malého srovnání. Dovolím si srovnat FOTOEXPO s letošním DIGIFÓREM, které se mělo konat v letňanském PVA. Srovnání vypadá asi takto: FOTOEXPO se skutečně konalo. DIGIFÓRUM letos zachraňovala expozice hradecké firmy Fomei. Díky za ni, ale inzerovaný obsah slibovaného veletrhu nemohla nahradit. Srovnávat FOTOEXPO například s kolínskou PHOTOKINOU zatím z pochopitelných důvodů nelze... :-)

Vraťme se však zpátky k FOTOEXPU. Abych ho zasadil do kontextu, musím zmínit jeho lokaci a tou byly Holešovice. Podle mne velmi dobře zvolené místo s osobitým charakterem, který zatím zůstal alespoň z části zachován.

Symbióza staré a nové architektury v Holešovicích

Poctivá řemeslná práce a prefabrikát, i to jsou dnešní Holešovice

Prakticky zmizel přístav, který je dnes nahrazen moderními barevnými a značně předraženými bytovými domy od Metrostavu, které se díky konstrukční vadě trochu bortí. Na bydlení špatné, na focení dobré. Holešovická jatka, dnes tržnice.

Bývalá jatka dnes slouží novému účelu

Místo, které našlo nové využití a krom prodavačů a zboží pocházejících ze všech koutů Asie v něm má sídlo i Alza, prodávající krom jiné elektroniky i fototechniku. Svoji novou reprezentativní prodejnu má v této čtvrti i Megapixel, jeho prodejna a ateliér byly integrovány do lokací FOTOEXPA, které se nacházely na sedmi místech Holešovic. K Holešovicím nerozlučně patří i výstaviště, kde se dříve konal podobně zaměřený veleth INTERKAMERA, zimní stadion, nádraží a mnoho dalších míst s nezaměnitelnou atmosférou.

Na FOTOEXPO jsem si vyhradil celý den a bylo to obrazně řečeno málo, protože mnohé části programu běžely současně na různých místech a já jsem zdaleka nestihl vše, co bych stihnout chtěl. Hned ráno jsem uvítal slunce a modrou oblohu, která se vyklubala z inverzní oblačnosti až těsně před mým dojezdem do Prahy z Ústí nad Labem. Zhruba dvacetiminutový pěší přesun z nádraží k místu pojmenovaném „La Fabrika“, označeném na mapce veletrhu číslem 1,

Interiér klubu La Fabrika

tak proběhl bez nejmenších problémů. Tady bylo asi hlavní centrum celého veletrhu. Stará industriální stavba dnes slouží zcela jiným účelům, než pro jaké byla původně postavena a nutno říct, že slouží dobře.

Jedno ze svítidel v La Fabrice

Interiér La Fabriky skrývá zajímavé artefakty

Připomínkou dob, kdy stavba sloužila ještě původnímu účelu, tak je pouze název jednoho ze sálů nazvaného „slévárna“. Konkrétně tam probíhala prezentace fototechniky a příslušenství. Prezentace bohužel nebyla zcela reprezentativní. Zastoupen byl Nikon, kde jste mohli krom těl a objektivů vidět a porovnat in natura velikost a provedení firemních snímacích čipů.

Snímací čipy Nikon různých velikostí

Služební vůz firmy Nikon v barvách podzimu

Hned vedle byl Panasonic, jehož ultrazoomy má i u nás mnoho vděčných uživatelů, následován firmou Fuji, která se zhlédla v retrostylu přístrojů německé značky Leica.

Expozice firmy Fuji

Nejede v tom sama, retrostylem se snaží zaujmout například i Olympus, kterého jsem zde postrádal. Jejich novou vlajkovou loď Olympus OM-D E-M1 (strašný název... :-) by si zde jistě rádo prohlédlo nemálo potencionálních zájemců. Chyběl i jinak všudypřítomný Canon, který pro mne svou neúčast trochu přestřelil. Chyběl mi i Pentax a Samsung, který si jako netradiční fotografická firma vede v nemalé konkurenci docela dobře. Sony v těchto dnech představila jako první na světě dvě bezzrcadlovky Full Frame formátu, které by mohly mít na tomto veletrhu důstojné místo, ale bohužel tomu tak nebylo. Zato byl zastoupen alespoň skromně Hasselblad, o němž delší dobu nebylo nic slyšet. Naštěstí stále ještě žije... :-) Výrobce objektivů zastupoval s téměř kompletní nabídkou Tamron. Tady jsem neodolal pokušení a na svůj EISA Evropský fotoaparát roku Nikon D7100 jsem nasadil EISA Evropský zoom objektiv roku Tamron SP 70-200mm F2,8 Di VC USD. Co vám mám povídat. Vůbec se mi ho nechtělo vrátit zpátky. V relativně spoře osvětlených výstavních prostorách ukázal na zkušebních snímcích svoji sílu. Bezchybné rychlé a tiché ostření, solidní provedení, přiměřená hmotnost a neměnná délka při zoomování spolu se světelností F2,8 v celém rozsahu dělá z tohoto skla favorita pro mnoho fotografů. Tak tedy, milý Ježíšku... :-) Další výrobce skel Sigma, která v současnosti exceluje především pevnými skly inspirovanými v dobrém slova smyslu kvalitou a vzhledem u firmy Carl Zeiss se nezúčastnila, právě tak jako Tokina. Co nechybělo, byly monitory Eizo, tablety Wacom, sondy na kalibraci monitorů, případně monitorů i tiskáren od několika výrobců. Právě u stánku firmy Dataline Technology jsem si díky ochotnému personálu trochu rozšířil svůj duševní obzor. Hned vedle jsem si zapůjčil oproti finanční záloze odpalovač studiových světel a chvilku jsem testoval jejich výdrž spolu s několika dalšími šťastlivci, na něž se taktéž dostalo, na přítomných modelkách. Světla po dobu mojí přítomnosti statečně odolávala a usvítila vše. Modelky měly výdrž nepatrně menší, ale to se dá pochopit, protože nebyly na baterky, ani na elektriku... :-)

Studiová světla svítila seč mohla, aby osvítila všechny modelky

Stalo se ale i to, že přítomná modelka odmítala focení s poukazem na to, že má podepsanou smlouvu s jinou agenturou. To by se při veřejném focení stát nemělo. Jako možná řešení vidím hned dvě, buď tedy na veřejné fotografování vůbec nechodit, nebo si na sebe vzít pytel od brambor, či burku... :-)

Já se fotit nenechám

Já měl smlouvu s pořadatelem akce, tudíž milá slečno, já vaši fotografii mám. Tohle však byla jenom výjimka potvrzující pravidlo, ostatní dívky s focením žádné problémy neměly.

Přítomný fotograf Jiří Šubrt nezaujal všechny adeptky Miss Foto

Adeptka na Miss Foto

Některým účastnicím soutěže Miss Foto úsměv vážně slušel

Další modelka z Miss Foto

Zoner Software nabízel svůj nadmíru úspěšný a oblíbený editor fotografií.

Cesty k dokonalé fotografii mohou být různé, tato v podání firmy Zoner

To Adobe sice chybělo, ale k dobru mu nutno připočíst, že začalo v Evropě dodávat ke kamerám některých firem svůj editor Lightroom zdarma. Je to obdobou toho, jako když koupíte nový notebook a máte v něm předinstalován operační systém, aby bylo možné ho využívat. K digitálnímu fotoaparátu nedílně patří i editační software. I k filmu bylo nutné mít vývojku a ustalovač... :-)

Co by to bylo za veletrh, kdyby na něm člověk také neutratil nějaké korunky. Tak jsem i já podlehl pokušení utratit nějaké peníze a pro tentokrát jsem je nechal u stánku firmy Fotopomůcky. Ta nabízela, mimo jiné, různé ochranné návleky na objektivy a těla fotoaparátů. Po tom, co jsem letos se svým fotoaparátem dvakrát zmokl, koupil jsem si pro svůj přístroj ochranu proti dešti. Tímto jsem, doufám, udělal vše proto, aby mi už nikdy při fotografování nepršelo... :-)

A co by to bylo za fotoakci, kdyby si z ní člověk neodnesl alespoň jednu fotografii. To se ale ukázalo být trochu problémem. Ani Canon, ani Epson, ba ani žádná jiná firma zde tisk fotografií neprezentovala. Chyba, mnoho přítomných fotografů by si jistě rádo odneslo několik čerstvě vytištěných snímků udělaných za výhodnou veletržní cenu. Tady byla zjevná rezerva. Jediné zařízení, které bylo nějakým způsobem schopno vyprodukovat papírovou fotografii měla na svém stánku firma Cewe Color. Nebyla to ovšem tiskárna, ale samoobslužný kiosek. Moje nedůvěra k těmto zařízením se ukázala jako téměř opodstatněná.

Samoobslužný kiosek na tisk fotografií

Domluvil jsem se s personálem na vytištění jedné fotografie rozměru 20x30cm. Zasunul jsem svoji flešku do přístroje, obsluha se dvakrát dotkla dotykového displeje a hned se začaly dít věci. Na takovou flešku velikosti 32GB se už vejde pár obrázků a ty se snažil přístroj zoufale načíst, což bylo téměř nad jeho možnosti. Problém byl ten, že načítal všechny jiné obrázky, než ty, z nichž jsem chtěl jeden vytisknout. Tak jsem se pokoušel obsluze vysvětlit, že v kořenovém adresáři se nachází podadresář „20x30 tisk“ z něhož bych chtěl vybranou fotografii vytisknout. Ale pohybovat se na mé paměti po adresářích nebylo možné. Tak mi obsluha řekla, že většina lidí má na své paměti jenom ty snímky, co chce vytisknout. Inu dobrá. Počítače mají v okolí v Alze nebo v Megapixelu. Já se pro tentokrát rozhodl pro Megapixel, který byl nepatrně blíž a navíc byl začleněn do probíhajícího veletrhu. Na prodejně jsem se pokochal vystavenou technikou a příslušenstvím, čekajíce na nějakého volného prodavače, kterého bych poprosil o překopírování kýžené fotografie na volnou flešku, kterou jsem dostal před chvilkou na stánku firmy Datacolor. Prodavač byl trochu překvapený mojí žádostí, ale velice ochotně mi vyhověl. Ověšen fototechnikou jsem možná vypadal jako skutečný fotograf, takže se mne i zeptal, jestli něco postrádám v jejich sortimentu. Moji připomínku si poznamenal. V tuzemsku pozoruhodný příklad. Ale nyní zpět do „La Fabrika“ a znovu zkusit vytisknout kýžený snímek. Jaké bylo moje zklamání, když tentokrát chytrá bednička vyplivla na svůj displej jedovatou hlášku o tom, že na vloženém médiu není žádný snímek. Že by špatná fleška? Ale ne, můj obrázek byl v šestnáctibitovém souboru tif, to bylo hodně i na některé slabší tiskárny podstatně renomovanějších značek, takže tady bude asi zakopaný pes. Ale zpět do Megapixelu se mi nechtělo. Následovala prosba u stánku s tablety Wacom a Photoshopem na monitoru o převedení obrázku do osmi bitové hloubky. Personál byl právě zaneprázdněn, takže mi byla nabídnuta možnost, abych se obsloužil sám, čehož jsem s chutí využil a ještě si při tom trochu pohrál s velkým tabletem Wacom. Jaké bylo následně mé překvapení, když se na monitoru chytré bedničky objevila stejná hláška, jako minule... :-( Tak jsem si v duchu řekl, že už zbývá poslední jediná možnost a to převést svůj obrázek do souboru jpg. Auuúúú. Znovu na stánek Wacomu a pro tentokrát poslední převod do jpg. Sláva, nyní konečně bednička přestala odmlouvat a vysoukala ze svých útrob kýženou fotografii. Soubor jpg jsem komprimoval v Photoshopu na kvalitu 12, tedy minimálně, výtisk byl překvapivě dobrý i v oblasti jemných barevných přechodů na obloze. Takže konec dobrý, všechno dobré. Obsluha byla kovaná v nabízení Cewe fotoknihy (mám na ni padesátiprocentní veletržní slevu... :-), ale o samoobslužném kiosku věděla asi tolik, že by měl tisknout fotografie. Na samotném displeji přístroje také nebyl nikde uveden požadavek, že by přístroj akceptoval pouze soubory jpg. Obsluha slíbila, že se pokusí tento nedostatek přes IT experty programově nějakým způsobem ošetřit. Inu, i od toho tu jsou veletrhy.

V atriu mohli návštěvníci vidět v reálném čase, jak vzniká bodypainting. Několik modelářských pistolí, speciální barvy na tělo, předpřipravené šablonky a šikovné ruce Petra Šulce změnily před očima zvídavých fotografů dvě modelky k nepoznání. Krom šikovnosti jsem u Petra Šulce nepostrádal ani dobré nápady, které musí nutně předcházet samotné realizaci.

Ukázka bodypaintingu

Záruka nade vše

Ještě nedokončená ukázka bodypaintingu

V přilehlých sálech probíhal program podle plánu, škoda, že jsem toho nestihl víc, ale čekaly mne ještě další místa, která jsem chtěl navštívit. Částečně znaven jsem se v místním baru „La Fabriky“ odměnil chutnou „Plzní“ za čtyřicet a pokračoval jsem za dalším děním, tentokrát do klubu „Mecca“. Tam byla proti „La Fabrice“ komornější atmosféra a probíhala tam zadní projekce prezentací různých autorů a fotografických uskupení. Tak jsem se nechal unášet proudem fotografických obrazů a hudby, až jsem málem zapomněl na tok času. Tady bych vydržel určitě delší čas, ale chtěl jsem stihnout ještě něco dalšího.

Interiér klubu Mecca

Zadní projekce prezentací

Rock Opera“ byla další scénou, která mne lákala už jenom svým názvem. I zde probíhaly projekce a prezentace různých autorů. Bohužel, pro mne asi nejzajímavější Julia Skalozub měla přidělen čas skoro ve večerních hodinách, takže jsem její prezentaci musel oželet.

Předsálí klubu Rock Opera

Podobně jsem nestihl „Expo Galerii“, „Molo 22“ nebo hotel „Extol Inn“. Mé dojmy z FOTOEXPA tak nejsou zcela vyčerpávající. Vypustil jsem i doprovodné akce veletrhu „Zlatý Foton“, „Fotoexpo Maraton“ a „Miss Foto“. Tak snad příště.

Celá akce by svojí náplní zaplnila dva dny. Pokud zde právě vzniká nová tradice fotografických setkání běžných amatérských, ale i profesionálních fotografů, spolu s výrobci fototechniky a jejího příslušenství, pak je nakročeno správným směrem. Značný potenciál pro obě strany u nás jistě je. Pokud jde o různé autory, tady bylo zastoupení známých jmen naší fotoscény značně reprezentativní, namátkou mohu jmenovat Jana Saudka, Adolfa Ziku, Ladislava Kamaráda, Ondřeje Neffa, Vladimíra Bruntona, Ibry Ibrahimoviče, již jmenované Julie Skalozub, ale například i Pavla Kozdase. Nevyjmenoval jsem ani zdaleka všechny a snad mi to prominou. Proto si myslím, že zastoupení firem působících v tomto oboru mohlo být vzhledem k tomu ještě mnohem širší. Tak možná také snad příště. Pro začátek to nebylo vůbec špatné a za sebe mohu s klidem napsat, že v případě konání dalšího ročníku přijedu určitě znovu. Podobné akce mají u nás dlouhodobější tradici a je jenom dobře, že budou pokračovat i nadále.

Příjemné plastické odpolední světlo mne vyprovázelo cestou z Holešovic

Ve stejném termínu se konala v Praze ještě další fotograficky zajímavá akce, z níž jsem chtěl také něco málo vidět. Jednalo se o mezinárodní festival světla nazvaný „Signal“, při němž byly na různých místech Prahy umístěné různé světelné instalace. Lokací bylo značné množství a tak jsem vzhledem ke svým časovým možnostem stihl zase pouze některé. Viděl jsem nasvícení na Karlově mostě, světelný artefakt na náplavce, osvícení Petřínské rozhledny, instalaci nazvanou „Preciosa“,

Mírně profláknutý pohled na Hradčany, tentokrát se světelnou instalací na levé straně snímku

Světelná instalace "Preciosa" tvořená dvěma křišťálovými lustry

Václavák doplněný světelnou instalací

Já bych si na Václavském náměstí dokázal představit něco úplně jiného

osvětlenou krychli na Staroměstském náměstí, nasvícení Stavovského divadla a z mého pohledu nepříliš povedený artefakt na Václavském náměstí. Nestihl jsem hodně vydařeně nasvícený „Tančící dům“, ani další místa na Kampě, u Národního divadla a na ostatních místech Prahy. Čas byl prostě neúprosný. I toto je dobrý tip na návštěvu v případě konání dalšího ročníku. Toho letošního se během tří dnů údajně zúčastnilo přes 400 000 lidí (údaj převzat z denního tisku) a pravdou je, že ulice Prahy byly ten den i díky příznivému počasí hodně plné.

Text a foto Václav Hedrlín.